Toto je jedno z nejlepších pojednání o orgonové energii !!!

 Prosím čtěte pozorně

 

 

 

Co je energie orgonu?
Charles R. Kelley

Franz Anton Mesmer ji nazval zvířecím magnetismem; Charles von Reichenbach odyle. Henri Bergson o ní mluvil jako o „životní síle," zatímco Hans Driesch jako o enetelchii. Sigmund freud pozoroval její funkci v lidských emocích a dal jí název libido. William MacDougall, velký Britsko-Americký psycholog použil termín hormonální energie. Desítky, ne-li stovky známých vědců ji rozpoznali a dali jí jméno pro její specifické účinky. Mezi jejími zastánci ve dvacátém století patřili, například, doktor Charles Littlefield a jeho vitální magnetislus, George Starr White se svou kosmo-eletrickou energií. Mechanistická věda pojala mezi 17. až 19. stoletím mnoho těchto základních konceptů pod názvem éter, zatímco ji mystikové chápali jako představu Boha.

Orgon je název Wilhelma Reicha, označující substanci, ze které je vytvořena veškerá příroda. Nejlepší definice, kterou autor poskytl, je tato: Energie orgonu je tvouřivou přirodní silou. Tento článek bude stručně pojednávat o historii objevu energie orgonu Reichem a popíše její vlastnosti. Nejprve budou shrnuty fakta a nakonec bude vysvětleno, proč se toto pojetí setkalo s tak velkým opovržením.

Reichův objev energie Orgonu
Energie orgonu byla původně objevena Wilhelmem Reichem při jeho psychiatrické práci. Jako psychoanalytik a student Freuda se rozešel s jeho názory na pojetí libida. Libido je životní energií, touha, zdroj lidského snažení. Reich rozvinul koncept libida, založený na fyzikálním popsání a na soudobém psychologickém základu, zatímco byl schopen ukázat souvislost postoje těla a emocí. Toto popsal v knize CHARACTER ANALYSIS, kde tuto teorii rozvíjel mnohem dále, než kdokoliv jiný v historii řešení záhady spojení mysli a těla. V této skvělé knize z´také Reich popisuje mnoho patologických jevů smyslných mužů. Tyto deformace se skládají z chronické strnulosti svalů, jež blokují pohyb energie zasunutých a zatuhnutých emocí a tím se stávají základními kameny lidských univerzálních nemocí.

Reichova počáteční práce na energii orgonu byla hluboce psychologická. Poté se rozšířila na sociologii a politologii. Reich jasně řekl, že nemoci mužů jsou přenášeny společenstvími a kulturami. Jeho kniha THE MASS PSYCHOLOGY OF FASCISM, THE SEXUAL REVOLUTION and PEOPLE IN TROUBLE pojednává o jeho hlubokých psychologických objevech v kulturní a politické oblasti.

Následkem Reichova pochopení energie libida svou práci rozšířil za hranice psychiatrie do dalších oblastí medicíny a biologie. Pojetí energie libida rozvinul v další konkrétní koncepty „bioelektřiny," o které brzy dokázal, že není elektřinou a časem ji přejmenoval na „energii orgonu." Knihy pojednávající o této fázi Reichových objevů jsou „THE FUNCTION OF THE ORGASM" a „THE CANCER BIOPATHY." Tyto knihy skládající se z 1. a 2. dílu představují Reichovu prezentaci „THE DISCOVER OF THE ORGONE."

Ačkoliv byla energie orgonu objevena nejprve v lidském těle, Reich objevil během usilovného pozorování a experimentování její existenci ve volné formě v atmosféře. Díky těmto objevům Reich překročil hranice biologie a vstoupil do oblasti meteorologie a fyziky atmosférických jevů. Tyto objevy jsou popsány v „THE CANCER BIOPATHY, THE ORANUR EXPERIMENT," a v sérii článků, ve kterých jsou uvedeny pod názvem „studie pro kontrolu počasí," publikované ve vědeckých denících.

Poté Reich objevil funkci této energie v mnohem větším měřítku ve vesmíru a tím vstoupil do oblasti astronomie a astrofyziky. Reichovy knihy popisující tento stupeň poznání jsou „COSMIC SUPERIMPOSITION a ETHER, GOD AND DEVIL."

Jak Reich postupoval z oblasti psychiatrie a medicíny k biologii, a z biologie k fyzice, jeho koncept této energie si uchoval své základní rysy. Jeho pochopení této energie rostlo a objevil nové vlastnosti, které však měly základní rysy společné. Jak postupoval dále, objevil společnou „červenou nit" spojující všechny jeho objevy, kde každý další objev zahrnoval rozšíření předcházejících principů.

Reich se nevydal na cestu odhalení „vesmírné" pravdy, nepokoušel se o revoluci ve vědeckém smyýšlení, nepokoušel se o „velké" objevy. Reich jednoduše pozoroval a experimentoval ze dne na den, uspořádal to, co objevil, upřímně studoval, propojoval fakta tak, jak se objevily a neznásilňoval je předpokládanými řešeními. To co objevil bylo, že energie, která protékal při sexuálním vzrušení, prostupovala celou přírodu, „živou" a „neživou," jež ovládala nejdůležitější a nejrozmanitější přírodní jevy. Reich nalezl, že tato energie je základem těchto tříd fenoménů:

1) Vědomí: Vnímání,Emoce, Smysly, Myšlení
2) Život: Zvířecí pohyb, Biogeneze, Reprodukce, Evoluce, Růst
3) Atmosférické a vesmírné jevy: Mraky, Bouře, Atmosférická elektřiny, vznik jakékoliv hmoty (atomy, planety, hvězdy, galaxie)

Tyto tři oblasti odpovídají obdobím Reichových objevů, od jeho začátků v psychiatrii, přes biologii k fyzice, každá oblast zahrnuje ty předchozí. Jsou zde v opačném pořadí vzhledem k našim znalostem, avšak Reich vysvětlil psychiatrii do šíře a hloubky, rozšířil oblast biologie v mnohem širší cestu a pouze vytvořil vhodný úvod pro vysvětlení atmosférických a vesmírných jevů.

Vlastnosti energie orgonu
Energie orgonu, tvořivá síla přírody, není forma elektromagnetismu či hmoty, ale je základem obou. Je to specifická životní energie, ale život je pouze jejím částečným projevem. Naše znalosti o ní jsou omezené a v mnoha ohledech částečné, bezpochyby také do jisté míry chybné. Nicméně Reichova práce přináší jasný a přehledný popis energie orgonu a její funkce. Následujících deset vlastností je z odvozeno z jeho objevů:

1) Nemá setrvačnost ani hmotnost. Toto je jeden z důvodů, proč je velmi obtížné ji změřit běžnými technikami. Avšak hmota úzce závisí na charakteru nehmotného pole orgonové energie, kterým je obklopena veškerá hmota. Měření hmotnosti či setrvačnosti ukazují charakteristiku tohoto pole právě tak dobře, jak je jím objekt naplněn.
2) Je všudypřítomná. Energie orgonu naplňuje veškerý prostor. Nachází se v různých stupních koncentrace (nebo „náboje"), ale nikde není zcela nepřítomna. Má formu vakua, které je v atmosféře nebo okolním prostoru, jež nazývali ranní fyzikové éterem.
3) Představuje médium pro elektromagnetické a gravitační pole. Opět, jako éter, energie orgonu je substrátem mnoha základních přírodních jevů. Pohybuje se v ní světlo, spolu s elektromagnetickými a gravitačními silami. Významným úkolem orgonomů je začlenit naše znalosti energie orgonu do ortodoxní fyziky.
4) Stále se pohybuje. Neustálý pohyb může být pozorován při vhodných podmínkách. Jeden představuje pulzování, nebo rozpínání a smršťování, druhý je tokem podél silokřivek.
5) „Popírá" zákon entropie. Energie orgonu je přitahována koncentrací své energie. Ne jako teplo či elektřina, které vždy přímo proudí od vyššího potenciálu k nižšímu, ale energie orgonu proudí od svého nižšího potenciálu k vyššímu. V tepelné soustavě není okolní energie absorbována, teplo je odevzdáno teplejším tělesem a absorbováno chladnějším, dokud se teplota v celém systému nevyrovná. „Entropie se zvyšuje," jak je teplo rovnoměrněji předáváno. Teplo přechází ze slunce do okolního prostoru, neproudí z okolního prostoru ke slunci. Na totožném principu pracuje ústřední topení; teplo z místnosti nepřechází do radiátoru. Tento proces je v souvislosti se zákonem o entropii. Energie orgonu pracuje na opačném principu. Vysoká koncentrace energie orgonu přitahuje tuto energii ze svého okolí o nižší koncentraci. „Entropie se snižuje," čím více je přenášena rovnoměrně.
Může být chybou domnívat se, že tok energie orgonu z nižšího potenciálu k vyššímu je pouze návrat zákona entropie či pokoušet se vysvětlit tento proces rovnicemi termodynamiky vratným znaménkem časového parametru. Neentropický orgonoický proces není totožný s mechanickým; jsou kvalitativně zcela odlišné od entropického procesu. Toto je proces odpovědný za růst živých věcí, učení a vývoj jednoduchého ve složité. V neživé přírodě je odpovědný za růst mraků a bouřek v atmosféře, ve vesmírném rozsahu za růst galaxií a hvězd uvnitř nich. Toto vede nezbytně k dalším vlastnostem orgonové energie.
6) Je formou jednoty, která má ohniska tvorby aktivity. Energie jednoty orgonu může být živoucí, či neživá: bion, buňka, rostlina, zvíře & mrak, bouře, planeta. hvězda, galaxie
Všechny z těchto energií orgonu mají společné rysy. Celá výše diskutovaná„negativní entropie" přináší přírodě životní energii. Veškerým „životním cyklům," od narození, růstu, maturitu a rozpad.
7) Tvoří podstatu hmoty. Při vhodných podmínkách se hmota skládá z nehmotné orgonové energie. Tyto podmínky nejsou mimořádné či neobvyklé a Reich věřil, že je takto tvořena nová hmota na této planetě.
8) Je základem života. Energie orgonu je životní energií a díky ní se liší živé od neživého. Toto může být vysvětleno následovně: Nějaká energie orgonové jednoty rozvine speciální kvality spojené se životem, což je druhem řetězové reakce tvořivého procesu. Kvality, které jsou typické pro oddělení živých od neživých celků orgonu představují:
a) Reprodukci podobných celků z jednoho či dvou rodičů
b) Evoluci celků v přímém vyšším vývoji
c) Přítomnost vědomí, možnosti zakoušení citů určitých kvalit, uvědomění si okolí
d) Přítomností možnosti volby, možnosti individuální kontroly vlastního pohybu
První dvě vlastnosti se objevují u všech živých věcí. Poslední, tak dalece, jak známe, se vyskytují pouze v živočišné říši.
O energii orgonu toho může být řečeno daleko více a tato věda může být podrobněji studována. Pro účely tohoto přehledu je to dostačující, avšak s poznámkou, že Reich studoval pečlivě roli orgonu v běžných fenoménech života.
9) Oddělením toku energie orgonu může být získána vzájemná přitažlivost a splynutí. Superponování je základní formou tvořivého procesu. Ve volném prostoru proudí superponované energie orgonu ve formě dvou proudů energie, které se spirálovitě sbíhají. Tato forma je nejlépe viditelná ve spirálách galaxií, také v hurikánu a dalších mracích cyklónů. Na opačném konci této řady velikostí je tvořena hmota částic superponací dvou malých proudů energií. Totožný proces probíhá v živých organismech, v dané formě, ovlivněnou příslušnou strukturou. Páření je principálním vyjádřením funkce superponace v živé přírodě během orgasmu. Síla a hloubka pocitů při páření odráží intenzitu toku orgonové energie.
10) Může být ovládána a kontrolována zařízeními pro orgonovou energii. Možná prvním zařízením pro orgonovou energii byl „bacquet" of Mesmer, primitivním, ale patrně účinným orgonovým akumulátorem. Reich objevil několik zařízení pro ovládání orgonové energie. Nejznámějším z nich je akumulátor orgonové energie. Uzavřený akumulátor je tvořen soustavou vrstev kovového a nekovového materiálu, mezi nimiž je uložena energie. Na podobném principu je založen Reichův přístroj pro ovládání počasí, typ přímé antény, pomocí které je možno přijmout velké množství orgonové energie z atmosféry. Při vhodném použití může tento přístroj vyvolat velké změny v počasí.
K výše uvedeným deseti bodům orgonové energie, které popsal Reich, jsem přidal další dva.
11) Orgonová energie je využita během procesu tvoření přeměnou na jiné druhy energií. Nejjasnějším příkladem je metabolismus zvířat, které přeměňují chemickou energii jídla při metabolismu pro růst. Bouře, které jsou také systémem orgonové energie, využívají latentního tepla kondenzace vodní páry jako zdroj uložené energie. Hvězdy mohou využít tepla termonukleární fůze pro zachování své vysoké teploty, ačkoliv mám výhrady, zda-li hraje fůzní reakce klíčovou roli v reakci hvězdy, jak tvrdí astronomové. Před padesáti lety bylo astronomům podáno zcela odlišné vysvětlení pro zdroj tepla planet, a dalších padesát let může být v módě. V dalších případech je evidentní, že proces orgonové energie zahrnuje uloženou energii, která je použita mnoha způsoby ve službách tvořivého procesu.
12) „Spontánní vznik" a další procesy energie orgonu mohou vyžadovat nerušený kontakt s vesmírnými proudy orgonové energie. Spontánní vznik živého organismu málokdy nastane při laboratorních podmínkách biologických vědců, tyto podmínky jsou zcela cizí a abnormální v živé přírodě. Život mohl a povstal z neživé hmoty během mnoha přírodních podmínek. Tento proces je detailně popsán Reichem. Věřím v základní rys těchto podmínek, ve kterých se život vyvinul z hmoty přímým kontaktem s proudem orgonové energie. Prvoci se zřídkakdy objeví samovolně v roztocích, které jsou sterilizovány a uchovány v uzavřených nádobách. Objeví se pravidelně v totožných podmínkách , sterilních a uchovávaných bez kontaminace, ale prostředí není uzavřeno okolí.
Fakta pro a proti orgonové energii
Fakta dokazující orgonovou energii, které podal Reich, jsou na tento krátký článek příliš rozsáhlé. V angličtině vyšly následující publikace:
Knihy
CHARACTER ANALYSIS
THE FUNCTION OF THE ORGASM
THE CANCER BIOPATHY
ETHER „GOD AND DEVIL"
COSMIC SUPERIMPOSITION
THE MURDER OF CHRIST
CONTACT WITH SPACE
Vědecká pojednání o orgonu
INTERNATIONAL JOURNAL OF SEX ECONOMY AND ORGONE RESEARCH (čtyři díly)
ANNALS OF THE ORGONE INSTITUTE (jeden díl)
ORGONOMIC MEDICINE (jeden díl)
ORGONOMIC FUNCTIONALISM (sedm dílů)
THE CREATIVE PROCESS (jeden díl)
Technické zprávy:
Kelley, C. R. A NEW METHOD OF WEATHER CONTROL
Těchto 29 dílů je částečným popisem publikací primárně věnovaných pozorování a experimentování práci s orgonovou energií. K nim může být přidáno mnoho předešlých prací dalších vědců, kteří podali přímé důkazy o vlastnostech této speciální energie. Toto zahrnuje především práce Mesmera, Reichenbacha (který publikoval dobrou experimentální studii), práci „tradičních" vitalistů, jako jsou Bergson a Driesch, nedávná práce Charlese Littlefielda, George Starr White a mnoho dalších. Pokud se pokusíte z těchto poznatků sestavit kompilaci, může to zabrat měsíce, díla obsáhnou mnoho stran, protože jich existují stovky. Protože je obtížné tyto díla získat, vybral jsem pět specifických bodů, které jsou pro mne zajímavé.
Experiment XX
Jeden z Reichových nejdůležitějších byl jeho „pokus XX." Týkal se přeměny neživé hmoty na živou. Experiment XX je uskutečněn čistou vodou a vodou nabitou orgonovou energií získanou smísením a převařením vody a dále se zeminou, která je touto vodou přefiltrována. Tento průhledný roztok je sterilizován pod tlakem a uchován ve sterilních nádobách, některé jsou zmraženy. Po rozražení tyto roztoky vykazují sraženiny minerálů, jež po prozkoumání jeví charakteristické znaky živé hmoty; pulsaci, spontánní pohyb a reprodukci. Tento pokus byl úspěšně opakován mnoha vědci, zahrnující biology Dr. Bernarda z McGill University. Dr. Grad, po pečlivém prozkoumání Reichových výsledků v několika oddělených nádobách po sterilizaci píše:
Reich, ve své monumentální knize THE CANCER BIOPATHY, prezentoval poprvé v historii vědy nepochybný důkaz toho, že se formy života mohou vyvinout z čistých roztoků, které prošly autoklávem (Grad, Bernard. Wilhelm Reich's Experiment XX. CORE, Vol. VII (3 and 4). 130-143.)
Článek Dr. Grada zahrnuje fotografie živých forem zachycených při replikaci experimentu XX.
 

 

Pokus Oranur
Další pozoruhodný experiment Reicha tvoří úvod do jaderné energie v podobě radioaktivního materiálu vystaveného silnému poli orgonové energie (Reich, Wilhelm. The Oranur Experiment. Orgone Energy Bulletin, Vol. 3(4), 185-344, October, 1951). Výsledkem byl pozoruhodný široký baldachýn atmosférických jevů, které se vymykaly kontrole po několik měsíců. To mělo za následek nebezpečné zvýšení „přirozeného" radioaktivního pozadí, měřeného několika Geigerovými trubicemi na ploše tisíckrát větší, než by mohla být kontaminována relativně malým množstvím radioaktivního materiálu použité při pokusu. Pokusná zvířata chovaná v laboratoři, kde byl pokus vykonán a daleko za hranicí možného poškození radioaktivním materiálem, zemřela. Při pitvě byl jako následek určeno radioaktivní ozáření. Lidé vystavení experimentu onemocněli a opustili oblast, jeden fyzik zanedlouho zemřel.
Tento experiment poskytl důkaz o orgonové energii, který se mi jeví jako věrohodný z těchto důvodů:
1) Pokus byl dokázán ne jedním, ale několika čestnými, dobře kvalifikovanými vědci.
2) Výsledky ukázaly kompletní obraz subjektivních objektů, objektivní biologické účinky, měření zahrnující několik fyzikálních metod.
3) Měření jednotlivých druhů bylo mnoho a opakovaly se.
4) Výsledky jsou zcela nevysvětlitelné v termínech tradiční fyziky.
 

 

Pokus s počasím
Dalším důkazem orgonové energie je efekt Reichova stroje pro kontrolu počasí, který pojmenoval „cloudbuster". Tento stroj je druhem antény, jež je uzemněna do vody a přijímá orgonovou energii přímo z oblohy. Bylo prokázáno, že je možno rozehnat mraky, pokud je jim odebrána energie. Zařízení také může spustit průtrž mračen, pokud to nikdo neočekává a případně tak přerušit období sucha.
Pokud jsou tyto tvrzení pravdivá, Reichův přístroj je bezpochyby jedním z nejvýznamnějších vynálezů všech dob. Je to pravda? Věřím, že jsem oprávněn potvrdit tyto fakta, protože jsem předpovídal počasí v Air Force a také jsem experimentálně pracoval mnoho let s Reichovým přístrojem.
Tyto výsledky mých pokusů hovoří samy za sebe; Reichův přístroj jasně dokazuje pravdu Reichových tvrzení. Mraky, na které je anténa zaměřena se trhají a mizí z oblohy, zatímco s okolními mraky se neděje nic. Obrázky 1 a 2 představují výsledky, které jsem opětovně získával.

Mnohem obtížnější než rozpuštění mraku je pokus o vytvoření deště. Toto vyžaduje pečlivou přípravu, pozorování podmínek a odborné použití jedné antény. Nechte mne uvést výsledky pokusu o vytvoření deště( kelley, C. R. A New method of Weaher Control. Interscience Research institute, 1961):
V každém z pěti pokusů nastaly nepředpovídatelné srážky o délce trvání 36 hodin. Toto jsou výsledky mé činnosti, takže tyto jevy nemohou být přisuzovány jiným okolnostem. Podmínky v době konání pokusu nebyly vhodné pro déšť. Přibližný odhad průměrných srážek trvajících 36 hodin činí 0,25. Podmínky pro vznik srážek před začátkem pokusu byly tři ku jedné, nebyl-li přístroj v činnosti, a šance pro vznik deště trvajícího 36 hodin činily více než jedna ku tisíci (p=0,255<0,001). Je velmi nepravděpodobné, že nastane při těchto podmínkách, než je přístroj v činnosti.
Jsou zde další efekty související s přístrojem pro ovlivňování počasí, které je obtížné stručně popsat. Souhrn celkových výsledků je důkladně popsán, věřím, že je to dostatečné potvrzení Reichových výsledků vysvětlených v pojetí orgonové energie. Tyto výsledky jsou naprosto nepochopitelné v pojetí ortodoxní vědy.
Vizuální pozorování
 

 

Reich popsal mnoho podmínek, při kterých může být orgonová energie přímo pozorována. Zvláště důležité je pozorování ve tmě, obě energetické pole – aura a efekt zařízení pro orgonovou energii. Tyto její projevy podobné světlu pozoroval v důkladně zatemněné místnosti Baron Charles von Reichenbach, který tuto energii definoval jako „odyle" či ódická síla. „Odyle" je bezpochyby v mnoha ohledech totožná s orgonovou energií. Tyto pozorování Reichenbacha a Reicha nebyly vysvětleny ortodoxními vědeckými termíny.
Dobře zatemněná místnost pro pozorování je obtížné zajistit, protože je v ideálním případě vyžadována absolutní tma a pozorovatel se zvláště citlivým „nočním" viděním, oba požadavky se mohou zdát těžko realizovatelné pro náhodného čtenáře. Avšak denní pozorování orgonové energie může být mnohem snazší. Vše, co je potřeba, tvoří malý teleskop zamířený na oceán nebo jezero paralelně s hladinou o výšce nad hladinou mezi několika palci až několika stopami. Pulzující efekt atmosférické orgonové energie je mnohem snazší pozorovat. Vzrušující podívaná, avšak tento jev je zcela neznámý ortodoxní vědě. Nemůže být vysvětlen efektem větru, protože je často napříč či opačný ke směru větru. To tvoří ucelený díl Reichovy teorie atmosférických jevů.
 

Efekt orgonového akumulátoru
Konečným důkazem této energie je její akumulátor, který je podrobně rozepsán v literatuře o orgonu. Výsledkem je teplotní efekt. Teplota uvnitř orgonového akumulátoru má tendenci být o něco vyšší než v okolí. Reich věřil, že to má zvláštní význam. Jsem mnohem více ohromen faktem, že u osoby, která sedí na orgonovém akumulátoru podstatně vzroste teplota. Paul a Jean Ritter podávají výsledky 45 oddělených pozorování s devíti jednotlivci jako subjekty. Uvádějí průměrný nárůst teploty o 0,48 stupně Farenheita jako následek sedění na orgonovém akumulátoru přibližně 40 minut. Subjekty nebyly informovány o účelu pokusu, což nezabránilo zvýšení teploty, ale nahrazení běžného izolovaného boxu orgonovým akumulátorem zajistilo výsledný efekt (Ritter, Paul and Ritter, Jean. Experiments with the orgone acumulator. (nedatováno). Notthingham, England: The Ritter Press, 7 Magdala Road.).
 

Popírající důkazy
Výše uvedených pět příkladů bylo pro mne výjimečně zajímavých. Avšak jsou pouze částí celku, jak jsem naznačil. Jaký je nyní důkaz existence orgonové energie? Jak tradiční věda vyvrátila Reichova tvrzení? V následujících dvaceti letech od Reichových objevů nebyl vykonán žádný důvěryhodný experiment vyvracející tyto fakta. Dr. Bernard Grad zopakoval a potvrdil Reichův „Experiment XX"; kdo ho vyvrátil? Zopakoval jsem a potvrdil jeho pokus s ovlivňováním počasí; kdo jej vyvrátil? Faktem je, že navzdory (a částečně proto) výsměch, pomluvy a snahy ortodoxních vědců Reicha „pohřbít" spolu s jeho objevy, není zde žádná práce ve vědeckých publikacích vyvracející tyto objevy, mnohem méně systematických vyvracejících argumentů, něž je obvyklé jeho pozici.
Materiály usvědčující orgonovou energii se skládají z překroucených faktů, pomluv, výsměchu a podobných aktivit zjevně motivovaných vymazat reicha a orgonomii z existence. Toto vede ke konečným a mnohem obtížnějším mým čtyřem bodům v konceptu této energie.
 

Odpor ke konceptu orgonové energie
Možná nejvnímavějším Reichovým poznatkem bylo, že ve společnosti jsou síly, které bojkotují objev orgonové energie. Jsou to tyto síly, které v minulosti překroutily a utajovaly práci mužů jako byli Mesmer a Reichenbach. Jsou to tytéž síly, které nejenže zamezují vědeckým seriózním studiím o orgonové energii, ale jsou ochotni vykonat cokoliv ke zničení tohoto konceptu a všech, jež jej podporují. Tyto patologické povahy těchto útoků ukazují jejich mimořádnou a těžko pochopitelnou jedovatost.
Orgonová energie není seriózně studována mnoha vědci, protože nepochopili biologickou hmotu, již Reich detailně popsal, jejíž forma je možná jedním z nejdůležitějších objevů vědy.
Zdroj: http://www.orgone.org/articles/ax9kelley1a.htm